pribeh

26. února 2008 v 22:13 | ja |  →About↓
SEKRETÁŘKA
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani poblahopřeje a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani:"Ahoj miláčku!"
Své naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli řekly. Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale jakmile jsem vstoupil do
kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší a hned jsem se cítil
lépe - alespoň někdo si na mě vzpomněl. Pracoval jsem do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala: "Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny... Nepůjdeme na oběd?"
Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem
slyšel od rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné
atmosféře vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se
sekretářka zeptala:
"Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!"
"Nemusíme se vlastně vůbec vracet."
"Nezajdeme ke mně?"
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali a má sekretářka v nejlepším navrhla: "Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho pohodlnějšího?"
"Jen běžte!" Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do loznice a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Všichni zpívali narozeninovou
písničku.
...seděl jsem na gauči...
..a na sobě jsem měl jen slipy a ponožky...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama